Den čtvrtý, Kazaň a odjezd do Jekatěrinburgu
Dnes jsme měli na programu jen prohlídku Kremlu a blízkého okolí, a protože nám vlak jel až v 8 večer, rozhodli jsme se v hotelu vydržet až do 12.hodin. Odhlásili jsme se a uschovali bagáž na recepci pod schody. Vyrazili jsme tedy po pěší zóně směr Kreml. Ulice Baumanna je plná krámků se suvenýry, kavárny, restaurace a jídelny, po dobré zkušenosti z předešlého dne jsme jednu navštívili a opět jsme nebyli zklamaní i když tahle byla o něco dražší jídlo bylo výborné. Šli jsme dál a vlevo už se ukázal Kazaňský Kreml s bílými zdmi, chvilku jsme ještě obdivovali výhled na druhou stranu na fotbalovou arénu, cirkus, a centrum pyramida. Vyšli jsme mírný kopec momentálně rozkopanou ulicí ke Spišské věži a bránou vešli do Kremlu. Je to komplex budov, hlavní dominantou je obrovská mešita Kul Sharif, která byla nově postavená v roce 2009, dále je zde prezidentský palác Tatarského prezidenta, výstavní síň a pravoslavná katedrála. Pro důkladnější prohlídku jsme si vybrali pro nás exotickou mešitu Kul Sharif, která je zde velkou turistickou atrakcí, vstup je jako všude v Kremlu zdarma, tak jedinou podmínkou vstupu je povinný oděv, dlouhé kalhoty, dlouhé rukávy a ženy musí mít zahaleny vlasy. Stavba je to vskutku nádherná, přístupné jsou balkony nad modlitebnou, vstupní hala a muzeum islámu. Prošli jsme co se dalo a při východu ven nás zastihl déšť, krátký ale intenzivní, naštěstí se bylo kde schovat. Prohlídly jsme si ještě sídlo Tatarského prezidenta, i když jen zpoza hlavní brány a druhou stranou než jsme vešli z kremlu vyšli ven. Ve výchozí věži si Hanka koupila pěkný šátek (který jme později někde na hotelu zapomněli). Vydali jsme tedy k říčce Kazaňce která se nedaleko pod mostem vlévá do Volhy. V dálce jsme viděli zajímavou stavbu se stromem v průčelí, tu jsme museli vidět z blízka. Došli jsme tedy ke Kazaňce, podél které vede dlouhá promenáda se stánky a restauracemi, půjčovnami kol ,a moly. Většina byla ještě zavřená sezona začne asi až se závodem Red Bull Air Race, který tu bude za 3 týdny, ani vyhlídková mašinka nejezdí. Spočinuli jsme tedy na dřevěných lehátkách k lehkému odpočinku. Po chvilce jsme se tedy vydali k té budově co jsme viděli z dáli, přes pěkný park a kolem soch zvířat z umělé trávy jsme došli k ministerstvu zemědělství Tatarské republiky. Strom byl umělý, ale přes celé průčelí, celá stavba byla pěkná. V dálce za řekou byly vidět další minarety mešity a znovu jsme si uvědomili že jsme v napůl muslimském městě, ale nikde to na lidech není vidět. Do mírného kopce podél bílých zdí se vracíme zpátky ke vstupu do Kremlu, u vchodu stojí stále stejný policista a bedlivě hlídá. Okolo Tatarského parlamentu a muzea Tatarské republiky se vracíme na pěší zónu, kde si v kavárně se stoly a deštníky pivovaru Krušovice dáváme výborné kapučíno. Čas se naplnil a vracíme se pro bagáž do hotelu a místní dopravou jedeme na nádraží. Před nádražím ještě nakupujeme proviant do vlaku a protože máme ještě chvilku dávám si v parku před nádražím americké pivo Bud vyrobené na Ukrajině, lidí je tu dost a já jsem jediný kdo pije pivo na veřejnosti. Přes bezpečnostní kontrolu se dostáváme na nádraží a na nástupiště kde čekáme na vlak, nebo spíš čekáme až nás vpustí do vlaku protože je vypravován z Kazaně. Jede s námi divný pán tak kolem 60.let, jediný co z něj vypadne je kam jedete, odpovídáme a on jé to je kousek, a on že jede ještě další dva dny, nabízí nám kávu ale z díky odmítáme a asi se urazil nebo co vylezl si na palandu a uz nepromluvil. Povlíkly jsme si, pojedli a po chvilce kolem 23.hod. šli spát.