Den devátý,odjezd do Irkutsku
Dnešní den byl takový zvláštní, začínal na nás působit časový posun (+5 hodin), abych se přiznal s tím jsem nepočítal, takže jsme spali docela dlouho, ve 12 hodin jsme museli opustit hotel, takže na sbalení a kávu jsme měli něco přes dvě hodiny. Vlak do Irkutsku nám jel vlak už v 16 hodin, tak jsme přemýšleli co s těma 4 hodinami. Nakonec jsme si zašli vedle do jídelny, našli spoj a odjeli na nádraží, měli jsme stále ještě 2,5 hodiny čas, napadlo nás uschovat si bagáž na nádraží a ještě zajet do města, ale nakonec jsme zůstali na plácku před nádražím. Svítilo sluníčko a i když foukal čerstvý vítr, bylo příjemně. Usedli jsme na lavičku a téměř okamžitě k nám dorazila cikánka a žebrala peníze, nevím proč, ale asi jsem chtěl mít od ní pokoj tak jsem jí podaroval drobnými co jsem měl po kapsách. Dostalo se nám požehnání všeho dobrého a odešla. Na plácku nebyla sama, bylo jich tam asi pět-šest a poctivě obcházeli příchozí i odchozí z nádraží, kdo je nepodaroval tak toho proklely, byl jsem tedy rád, že jsem jí těch 20 rublů dal, nechtěl bych být prokletý cikánkou. Zajímavé bylo, že s nimi spousta lidí dlouze promlouvali, než jim třeba něco dali. Několikrát se k nám blížila jiná žena z gangu, ale ta co jsme jí podarovali je vždy vyhnala, asi to byla šéfová. Když přišla na obchůzku mladá policistka ženy rychle zmizeli neznámo kam, jakmile příslušnice odešla stejně rychle byly zpět. Pozorováním jsme strávili skoro 1,5 hodiny, pak jsme se pomalu přesunuli na nádraží, u bezpečnostní kontroly tentokrát chtěli i odemknout telefon, důvod jsem se nedozvěděl. Prošli jsme nádraží, nakoupili suvenýry a ještě před odjezdem si dali malou kávu. Vlak jak je zde pravidlem přijel na čas, procedura pořád stejná stačili pasy, vytištěné jízdenky jsem ani nevytahoval. Trošku nás překvapilo, že v kupé seděli tři mladíci odhadem tak 16-17 let, ale jeden měl místo ve vedlejším kupé, skoro okamžitě zmizeli asi právě vedle, tak jsme měli čas si v klidu vybalit a uložit batohy, chvilku po odjezdu přinesla průvodčí povlečení. Už jsme to měli nacvičené, takže vše povléct byla otázka pár minut. Asi po hodině se mladíci vrátili, něco si pořád špitali, evidentně se styděli, nebo báli. Čas ve vlaku ubíhá zvláštně, vlastně nic neděláte, čtete si, koukáte z okna, nebo hrajete nějakou hru na mobilu a najednou je večer. Ještě jsem odeslal zprávu našemu hostiteli z Irkutska, že opravdu sedíme ve vlaku a přijedeme jak jsme se domluvili, obratem odepsal že nás bude čekat u vlaku. Šli jsme brzo spát za ten den (i když jsme skoro nic nedělali) jsme toho měli dost.