Den osmý,Krasnojarsk

31.05.2019

Ráno nás průvodčí musela skoro budit, protože příjezd do Krasnojarsku byl v 8:45 a oni vždycky strašně plašili hodinu předem a také už jsme měli trochu chaos v hodinách, když jsme za den a půl přejeli dvě časová pásma. Hned po vystoupení ještě na nástupišti jsme si museli dát cigaretu, protože už jsme měli slušný absťák. Místní dělník asi kolega elektrikář tahal přes nástupiště plné lidí asi 50 m prodlužovák, když zmizel v podchodu měl jsem nutkání mu ho přišlápnout, ale odolal jsem, nebudu přeci kolegu trápit. Tady jsme nemohli jít pěšky, protože nutit Hanku jít 5 km s báglem na zádech jsem nehodlal riskovat. Musel jsem tedy poprvé vytáhnout z domova připravený papír a počkat na příslušný bus, opět nás zkasírovala průvodčí a zase to bylo o něco levnější než minule (stále tedy platí, čím dál od Moskvy tím levněji, tady jsme byli na půlce jízdného). Pěšky jsme stejně kus museli,  bylo to asi 600m a museli jsme se ptát na cestu, k hotelu jsme dorazili  asi v 10 dopo. Pokoj ještě nebyl připravený, ale bez problémů nám dali jiný, pěkný, prostorný, s lednicí a rychlovarnou konvicí. Dlouho jsme se nezdrželi, měli jsme jako vždy nabitý program, tentokrát to byl národní park Stolby, skalní město vysoko nad městem (tedy jeho malá část). Ještě jsme navštívili jídelnu která byla hned vedle hotelu. Najít zastávku nebyl problém díky aplikaci v mobilu, jsme za chvilku seděli v autobuse. Zdejší paní průvodčí, byla akční (asi)důchodkyně, minibus byl skoro plný, tak kvůli nám přeorganizovala zasedací pořádek, aby jsme mohli sedět spolu. Cesta trvala asi 40 minut a vystupovali jsme u moderního lyžařského střediska. Lanovka jezdila, tak jsme po chvíli už seděli a vezli se nahoru. Nahoře jsme trochu váhali kudy tudy, chtěli jsme jen k nejbližší skále TAKMAK. Cesta měla být značená, ale nebyla, ignorovali jsme tedy informačni tabule a nešli po doporučených trasách, ale  přímo ke skále, která byla vidět nedaleko. Šli jsme vlastně po sjezdovce směrem dolů, pak kousek nahoru podél hezkých dřevěných srubů, a najednou před námi padák dolů a viditelná cesta nahoru k Takmaku. Nu což s prohlášením "vzhůru dolů" jsme se vrhli černou sjezdovkou dolů, ale jen cca 300 metrů, pak odbočka a zase nahoru pěšinou ke skále. Hanka obdivovala(a fotila) místní flóru, a šlapali jsme vycházkou nahoru, s jednou přestávkou jsme dorazili pod skálu a zjistili že až na vrchol k červenému praporu to nepůjde. Ono by to možná šlo, ale bez vybavení jsme si to netroufli, odbočili jsme tedy na menší skalku a s pomocí trochu lezení jsme se dostali na skalnatý výběžek. Před námi se otevřel ohromný prostor s jedinečnou vyhlídkou na řeku Jenisej a celý Krasnojarsk. Na místě jsme vydrželi hodně dlouho a kochali se výhledem. Stejnou cestou jsme vyrazili zpět a až na ten 300 metrový úsek sjezdovky to byla pohodová cesta. U lanovky jsme si ještě trochu zablbli na zbytcích sněhu po sezoně a sjeli jsme lanovkou dolů. Na toto místo by to chtělo víc času, a prolézt celé Stolby, aby to bylo na pohodu odhaduji tak 2-3 dny. Dole v areálu si při čekání na bus Hanka dobila mobil na místní zastávce. Cesta busem zpět do města byla horší než dopoledne, padli jsme do dopravní špičky. Vystoupili jsme u Krasnojarského Big Benu, spočinuli jsme na lavičce ve stínu na místním náměstí s fontánami, a chvilku jsme pozorovali mumraj kolem. Pak jsme našli jídelnu, najedli jsme se a v trafice zakoupili kuřivo (o půlku levněji než u nás). Chtěli jsme se ještě projít okolo Jeniseje, našli jsme cestu a vydali se promenádou proti proudu. Promenáda už pomalu ožívala po zimě, ale spousta stánků byla ještě zavřená, fungovali ale už půjčovny koloběžek, kol, bruslí, ale my jsme ťapali hezky pěšky. Prohlídli si lodě na řece, když se od jednoho stánku s kávou linula písen od "System Of A Down" neodolali jsme a dali si u sympaťáků kafe (které jsem nakonec nechtěně vylil). Došli jsme až k pěšímu mostu na ostrov na řece, kde měla být odpočinková zóna, ale když jsme viděli jak je most dlouhý tak jsme to v třetině vzdali a vrátili se přes vítězný oblouk zpět do města. Nakoupili něco k snědku v místní sámošce a pomalu courem došli do hotelu. Na hotelu pohodička, jen jsme vybalili všechny věci z batohů, aby vyvětrali , uvařili jsme si kávu a na balkoně při cigárku jsme zhodnotili dosavadní pobyt.


Více fotografií: ZDE                  Video z Takmaku: ZDE

© 2019 Cestovatelé Hanka a Milan 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky