Den osmý,Krasnojarsk
Ráno nás
průvodčí musela skoro budit, protože příjezd do Krasnojarsku byl v 8:45 a
oni vždycky strašně plašili hodinu předem a také už jsme měli trochu chaos
v hodinách, když jsme za den a půl přejeli dvě časová pásma. Hned po
vystoupení ještě na nástupišti jsme si museli dát cigaretu, protože už jsme
měli slušný absťák. Místní dělník asi kolega elektrikář tahal přes nástupiště
plné lidí asi 50 m prodlužovák, když zmizel v podchodu měl jsem nutkání mu
ho přišlápnout, ale odolal jsem, nebudu přeci kolegu trápit. Tady jsme nemohli
jít pěšky, protože nutit Hanku jít 5 km s báglem na zádech jsem nehodlal
riskovat. Musel jsem tedy poprvé vytáhnout z domova připravený papír a
počkat na příslušný bus, opět nás zkasírovala průvodčí a zase to bylo o něco
levnější než minule (stále tedy platí, čím dál od Moskvy tím levněji, tady jsme
byli na půlce jízdného). Pěšky jsme stejně kus museli, bylo to asi 600m a museli jsme se ptát na cestu, k hotelu jsme dorazili asi
v 10 dopo. Pokoj ještě nebyl připravený, ale bez problémů nám dali jiný,
pěkný, prostorný, s lednicí a rychlovarnou konvicí. Dlouho jsme se
nezdrželi, měli jsme jako vždy nabitý program, tentokrát to byl národní park
Stolby, skalní město vysoko nad městem (tedy jeho malá část). Ještě jsme
navštívili jídelnu která byla hned vedle hotelu. Najít zastávku nebyl problém
díky aplikaci v mobilu, jsme za chvilku seděli v autobuse. Zdejší
paní průvodčí, byla akční (asi)důchodkyně, minibus byl skoro plný, tak kvůli
nám přeorganizovala zasedací pořádek,
aby jsme mohli sedět spolu. Cesta trvala asi 40 minut a vystupovali jsme
u moderního lyžařského střediska. Lanovka jezdila, tak jsme po chvíli už seděli
a vezli se nahoru. Nahoře jsme trochu váhali kudy tudy, chtěli jsme jen
k nejbližší skále TAKMAK. Cesta měla být značená, ale nebyla, ignorovali
jsme tedy informačni tabule a nešli po doporučených trasách, ale přímo ke
skále, která byla vidět nedaleko. Šli jsme vlastně po sjezdovce směrem dolů,
pak kousek nahoru podél hezkých dřevěných srubů, a najednou před námi padák dolů a viditelná
cesta nahoru k Takmaku. Nu což s prohlášením "vzhůru dolů" jsme se
vrhli černou sjezdovkou dolů, ale jen cca 300 metrů, pak odbočka a zase nahoru
pěšinou ke skále. Hanka obdivovala(a fotila) místní flóru, a šlapali jsme
vycházkou nahoru, s jednou přestávkou jsme dorazili pod skálu a zjistili
že až na vrchol k červenému praporu to nepůjde. Ono by to možná šlo, ale
bez vybavení jsme si to netroufli, odbočili jsme tedy na menší skalku a
s pomocí trochu lezení jsme se dostali na skalnatý výběžek. Před námi se
otevřel ohromný prostor s jedinečnou vyhlídkou na řeku Jenisej a celý
Krasnojarsk. Na místě jsme vydrželi hodně dlouho a kochali se výhledem. Stejnou
cestou jsme vyrazili zpět a až na ten 300 metrový úsek sjezdovky to byla
pohodová cesta. U lanovky jsme si ještě trochu zablbli na zbytcích sněhu po
sezoně a sjeli jsme lanovkou dolů. Na toto místo by to chtělo víc času, a
prolézt celé Stolby, aby to bylo na pohodu odhaduji tak 2-3 dny. Dole
v areálu si při čekání na bus Hanka dobila mobil na místní zastávce. Cesta
busem zpět do města byla horší než dopoledne, padli jsme do dopravní špičky. Vystoupili
jsme u Krasnojarského Big Benu, spočinuli jsme na lavičce ve stínu na místním
náměstí s fontánami, a chvilku jsme pozorovali mumraj kolem. Pak jsme
našli jídelnu, najedli jsme se a v trafice zakoupili kuřivo (o půlku
levněji než u nás). Chtěli jsme se ještě projít okolo Jeniseje, našli jsme
cestu a vydali se promenádou proti proudu. Promenáda už pomalu ožívala po
zimě, ale spousta stánků byla ještě zavřená, fungovali ale už půjčovny
koloběžek, kol, bruslí, ale my jsme ťapali hezky pěšky. Prohlídli si lodě na
řece, když se od jednoho stánku s kávou linula písen od "System Of A Down" neodolali jsme a dali si u sympaťáků
kafe (které jsem nakonec nechtěně vylil). Došli jsme až k pěšímu mostu na
ostrov na řece, kde měla být odpočinková zóna, ale když jsme viděli jak je most
dlouhý tak jsme to v třetině vzdali a vrátili se přes vítězný oblouk zpět do města. Nakoupili něco
k snědku v místní sámošce a pomalu courem došli do hotelu. Na hotelu
pohodička, jen jsme vybalili všechny věci z batohů, aby vyvětrali , uvařili
jsme si kávu a na balkoně při cigárku jsme zhodnotili dosavadní pobyt.